Svět v roce 2505 už není světem, jak jej známe dnes nebo jak jsme jej znali. Zdegenerovaný svět se točí jen kolem alkoholu, sexu, televize a primitivních zábav. Lidstvo zhlouplo, a to se projevilo v mnoha oblastech lidského života, včetně médií.
Joe Bowers (Luke Wilson) je voják. Není moc chytrý, ale vyniká v něčem jiném. Je průměrný snad ve všem, v čem člověk být průměrný může. Jednoho dne mu nabídnou experiment. Joe se tak stane prvním testovacím subjektem lidské hibernace. Plán experimentu je takový, že se na rok nechá zmrazit, a pak jej znovu probudí. Armáda na něj ovšem zapomene a Joe se probouzí v roce 2505.
Ocitá se tedy v úplně jiném světě a postupně mu dochází, že něco není v pořádku. Svět je znečištěn horami odpadků, sledování televize vypadá jako v knize 451 stupňů Fahrenheita a lidský život je smrštěn na sex a primitivní zábavy v arénách.
Joe, který svým intelektem převyšuje všechny na planetě, se stává ministrem vnitra USA. Po návrhu, že by se květiny měly zalévat vodou, a ne limonádou Brawndo, je zatčen a odsouzen k boji v aréně. Dojde totiž k nepokojům, protože náhrada Brawnda znamená pokles akcií firmy, propouštění a masovým nepokojům. Firma totiž zaměstnávala polovinu země.
Zdegenerovaná média
O tom, že v aréně bude bojovat ministr vnitra USA informují i média. Za pultíkem televize Fox sedí muž a žena. Moderátor je do půl těla obnažený (spodní část těla není naštěstí vidět) a moderátorka má korzet jako tanečnice na kankán, který má opravdu hluboký výstřih. Oblečení ale není jediný faktor, který alespoň trochu serióznímu zpravodajství schází. Je to i mluva.
„Chtěl nám vzít vodu z našich h*jzlíků. Ale je to nakonec sám ministr, kdo se ocitl v h*jzlu. A tak si historie stahuje kaťata, aby položila svou p*del na jeho hlavu. Tentokrát mu na ní nadělá společně se spravedlností,“ uvádí reportáž spoře oděný moderátor zpráv.
Následuje živý vstup. Reportérka informuje o situaci přímo z místa demonstrací. Formica Davisová svým vzezřením připomíná vedoucí veselého domu a svým slovníkem charakterizuje inteligenci celé společnosti. „Děkuju Velvíto. Zpočátku to byla jen votrava a nuda. Pak se to ministr snažil vokecat chytrejma řečičkama. Bla, bla, bla,“ zní z úst reportérky Davisové.
Snad buďme rádi za podobu médií, kterou máme dnes u nás. Byť jsou kritizovány a dělají chyby. Ikdyž tady máme jobovky jako jsou Moje zprávy, pořád bychom mohli dopadnout mnohem hůř, a to nejen z pohledu médií, ale i celé společnosti.
Snímek nakonec končí docela pozitivně. Voda na rostliny „překvapivě“ zafungovala a ty začaly růst. V dalším volebním období se Joe, tedy ministr Není Určitě jak byl přejmenován v novém světě, stal prezidentem.